Plakanie skončilo. Oslavou sa to nedá nazvať, lebo dvadsaťpäť rokov samostatnosti by si zaslúžilo inakší ohňostroj, nie to, čo sme si pripravili na túto príležitosť na čele s prezesom spod Tatier. Och, Tatry synu, či si si to zaslúžil. O Tvojom pozdvihu nenechali hovoriť, tých, čo sa brojili „v tom boji divokom“, lež tých, čo chceli spolu s Rimanom – cárom spraviť z nás otrokov. Ale nie o tom chcem teraz hovoriť. O výške nášho povedomia svojeti svedčí aj to, že ani terminologicky nevieme správne povedať, čo sa vlastne toho prvého januára 1993 stalo, čo a koho to postihlo!
Nuž tak poďme rad za radom.
ROZPAD alebo ROZDELENIE.
Keď sa započúval človek do výkladu udalosti, ktoré viedli k vytvoreniu dvoch suverénnych štátov z bývalej Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, tak sa nestihol čudovať. Z rádií, televízií i v tlači sa len sporadicky vyskytovalo slovo rozdelenie, ale priam sa to hmýrilo slovom rozpad. Každý, kto sa len trochu zaoberá sémantikou (významom) slov, vie, že rozdelenie je cieľavedomý a predovšetkým riadený proces a jeho významová konotácia je výslovne pozitívna. Slovo rozpad obyčajne hovorí o spontánnom, neriadenom a obyčajne neželanom procese s výraznou negatívnou konotáciou. Teda už sám výber slova pôsobí na percipienta a podvedome vytvára jeho hodnotenie javu. Keď poviem, že na trhu sa rozdeľovalo mäso, všetci vieme, že ten proces niekomu priniesol profit. Keď povieme, že na trhu sa rozpadalo mäso, tak u každého vznikne predstava, že tam bola nejaká mrcina a že to hrozne zapáchalo. Takže tí, čo riadili propagandu okolo rozdelenia ČSFR už výbermi slov ovplyvňovali slovenskú verejnosť (a nielen ju), aby si o zániku federácie vytvárala predstavu ako o niečom negatívnom, nechcenom atď. No a do toho sa už len zaparkovala otrepaná fráza, že nebolo referendum, a zmätok v hlavách je dokonalý. Pritom referendum principiálne nemohlo byť, lebo by vôbec neriešilo podstatu problému, ale dávala silnejšiemu vo vzťahu možnosť presadiť si svoje videnie i násilnou cestou. Nechcem to domýšľať….
ČESKO-SLOVENSKO verzus ČESKOSLOVENSKO
Najsmiešnejšie na tej celej hatmatilke propagandy je to, že občan ani nevie, čo sa to v roku 1993 rozdelilo. Ono Československo bez spojovníka vlastne nikdy nevzniklo. Nikto ho tak nepripravoval, nebolo tak vyhlásené a nebolo tak ani zapísané v matrikách existujúcich štátov po rozdelení Rakúsko-Uhorska v mierových zmluvách. Všade sa písalo o Česko-Slovensku. Až porušením všetkých sľubov, ktoré česká politická reprezentácia dala Slovákom v čase boja za vytvorenie SPOLOČNÉHO štátu, sa v ústave z roku 1920 zaviedol názov bez spojovníka a mocensky sa postupne presadil aj na Slovensku. Slováci v slobodnom svete, kde neboli v dosahu českej moci, nikdy nepísali názov štátu bez spojovníka. Ten spojovník má totižto nesmierny význam z hľadiska toho, čo roku 1918 vzniklo: Či to bol v zmysle predchádzajúcich zmlúv Slovákov a Čechov (Clevelandská dohoda, Pittsburská dohoda, Kyjevský protokol, Deklarácia slovenského národa. Malá saintgarmainská dohoda) nový spoločný štát Slovákov a Čechov, alebo to bolo obnovenie historickej českej štátnosti rozšírenej o Slovensko a načas Podkarpatskú Rus. O tom bola aj podstata sporu v tzv. pomlčkovej vojne roku 1990. Teda, či sa vrátime k zmyslu vzniku spoločného štátu ako štátu dvoch národov, alebo prijmeme koncepciu obnovenia českého štátu s pripojeným územím Slovenska. Česká strana z tejto pozície neustúpila ani o krok, nebola ochotná prijať skutočnosť, že Česko-Slovensko bol spoločný štát, a preto ani nikdy nepripustila spojovník v názve štátu, preto si ponechala 28. október ako svoj hlavný sviatok, a preto si aj prisvojila bývalú čsl. vlajku (nie čs. ako to celý čas píšu Česi a po roku 1989 pre mňa z neznámych dôvodov začali písať aj Slováci, ktorí do roku 1989 písali výlučne čsl. – o tom ešte nižšie). V tomto duchu pripravujú aj tohoročné oslavy vzniku Česko-Slovenska, pre nich Československa, do ktorých chcú zatiahnuť aj historicky bezvedomú slovenskú politickú reprezentáciu.
Ako je každému známe, v apríli 1990 sa prijal názov pre existujúcu federáciu Česká a Slovenská Federatívna Republika. To bola len ďalšia slučka, ktorou sa česká politická reprezentácia chcela vyhnúť z ich pohľadu odióznemu názvu s „pomlčkou“. Im neprekážalo, že z toho názvu sa podľa gramatických pravidiel nedá vytvoriť skrátený názov bez spojovníka. Ale keď nemali problémy s medzinárodnými zmluvami, prečo by si lámali hlavu s gramatikou. Slovenskí jazykovedci jasne vyložili po prijatí zákona o názve štátu, že z ČSFR je jedine správny skrátený názov Česko-Slovensko a na Slovensku sa to približne do polovice 90. rokov aj všeobecne akceptovalo. Potom však, ako keby uťal. Niekto zariadil, aby sa v tlači písalo unisono Československo. A to sa píše aj na margo rozdelenia tohto štátu 1. januára 1993. Pritom minimálne poltreťa roka taký štát už neexistoval. Existovala len Česká a Slovenská Federatívna Republika v skrátenej podobe Česko-Slovensko. Preto mohlo zaniknúť len Česko-Slovensko, nie Česko-Slovensko. Dokonca pri písaní Encyklopédie slovenských dejín mi moju argumentáciu v tejto oblasti uznal aj jej hlavný redaktor D. Kováč, ktorý samozrejme dnes hovorí úplne ináč.
Neexistuje vo svete iný národ, ktorý by si zo svojho mena nechal urobiť gramatickú príponu a ešte ju aj bežne používal.
No a na záver ešte k jednej skratke. Česká moc si dokázala vynútiť písanie názvu štátu aj na Slovensku bez spojovníka. Slováci však predsa v jednej otázke vzdorovali a vytrvalo písali skratku termínu „československý“ v podobe čsl. Čechov to síce iritovalo, ale nemohli si pomôcť, lebo pravidla písania skratiek hovorili, že sa pri vytváraní skrátení slov používajú vždy prvé spoluhlásky. Skrátka čs. bola rovnaká pre slovo český i „československý“. Čechom to samozrejme vyhovovalo, pretože aj v prekladových slovníkoch to vykladali ako synonymické slová. Slovenská skratka čsl. však jasne evokovala, že ide o iné slovo ako český. Pred rokom 1990 som sa nikde nestretol, žeby sa v slovenskom texte použila skratka čs. vo význame „československý“. Neviem kedy a neviem prečo, aj slovenskí historici používajú túto nezmyselnú skratku, ktorá podľa pravidiel slovenského pravopisu znamená český.
Vše nej do nového roku 2018 p. Hrnko,
nevím, kde zrovna vy berete odvahu kázat o terminologické přesnosti (o tom níže), ale jestli je podle vás toto problém dnešního Slovenska, proč jste se jako místopředseda vládní strany nepostaral o nápravu? S oslavami 25. výročí státu by si měl politik spíš položit otázku, kterými činy se zasloužil o to, aby bylo co slavit. Přičemž zrovna vaše mediální výstupy po návratu do vrcholné politiky byly spíše k pláči než k oslavě (šikana vaší osoby ze strany policie, ignorace vašich postojů ze strany RTVS, věčný boj s čechoslovakisty atp.) a to ještě dřív než jste vypustil svůj „majstrštyk“ s obhajobou své roční spotřeby obleků a s tím spojenými výdaji…
Čím už opravdu nemůžete překvapit je pak vaše selektivní historická paměť (kterou tak rád vytýkáte jiným) a vymýšlení pseudoargumentů. Ano přesnější by bylo psát o 25 let starých událostech jako o „rozdělení Česko-Slovenska“, než jako o „rozpadu Československa“. Ale marně se budete rozčilovat nad možným negativním vyzněním toho či onoho názvu, když prostě většina obyvatel ČSFR zánik státu nechtěla. A to, že jste jim odepřel (a teď budete marně zkoušet nějaké „bububu“, když se jednalo o prostý politický kalkul) se k této záležitosti přímo vyjádřit, vám asi nikdy nezapomenou.
Takže se nebojte, že by občan nevěděl, co se v roce 1918 a 1993 stalo a nekrmte prosím čtenáře nesmysly o tom, že Československo vlastně nikdy nevzniklo a že název bez pomlčky byl zaveden až ústavou z roku 1920. Aneb z výčtu důležitých událostí vám jistě jen nějakým politováníhodným nedopatřením vypadly např.: Tříkrálová deklarace 6.1.1918, Washingtonská deklarace 18.10.1918, Vyhlášení československého státu 28.10.1918 a Prozatimní ústava 14.11.1918. O tom, že Deklarácia slovenského národa ani menší Saint-Germainská smlouva neřešila postavení Slovenska v ČSR, snad také není potřeba diskutovat. (Ostatně ona Martinská deklarace z 30.10.1918 má v sobě obsaženu ze všech výše uvedených dokumentů asi vůbec „nejtvrdší“ definici čechoslovakismu.) Pomlčka sem, pomlčka tam…
Důvod, proč si česká strana ponechala československou vlajku a 28. říjen – Den vzniku československého státu jako hlavní státní svátek? Důvod je mnohem jednodušší. Kontinuita, úcta k novodobé demokratické státnosti a předkům, kteří za Československo položili život… protože bez nich by tu ČR (ani SR) nebyla. Den české státnosti slavíme 28. září, ne 28. října, tedy nesnažte se jej mermomoci o měsíc posouvat.
Ke zmatečnému (záměrně lživému?) dodatku o zkratkách jen velmi stručně. V češtině se pro slovo „československý“ dnes jako v minulosti běžně používá zkratka „čs.“, nebo „čsl.“ bez jakéhokoli postranního úmyslu, či posunu významu. Pro slovo „český“ se používá zkratka „č.“, nebo „čes.“ a nikdy se slovo „český“ nezkracovalo jako „čs.“! Netuším tedy, ve kterých slovnících jste toto p. Hrnko našel. Taková tvorba zkratek je v rozporu s pravidly pravopisu jak českého, tak i slovenského. (Jediné, co mě napadá, je mezinárodní norma ISO (639, nebo tak nějak), která češtině jako jazyku přiřazuje dvojpísmenný kód „cs“. Ale ta pochopitelně nemá s danou problematikou nic společného.)
Už se těším na vaši angažovanost v „náležitém a správném“ pojetí oslav ke 100. výročí vzniku československého státu.
Zdravím do Stupavy.
Kropáček, zase tárate od veci ako vždy. Už by ste tie svoje čecháčkovské nezmysly mohli hodiť za klobúk. Relevantné dokumenty k téme sú Clevelandská a Pittsburská dohoda, vyhlásenie z 28. 10. 1918, Deklarácia slovenského národa (nie Martinská deklarácia) z 30. 10. 1918 a mierové zmluvy z Varsailles z rokov 1919 a 1920. Všetko ostatné je české chytráctvo, ktoré pošliapalo všetko to, na čom mal nový spoločný štát vzniknúť. Keby ten spojovník bol takým málo podstatným prvkom, prečo by ho tak zúrivo česká strana odmietala. Veď to je ako v tom vtipe, keď chceli ženy presadiť na medzinárodnej konferencii, že sex má byť zaradený medzi ťažké práce. Torpédovala to slovenská delegátka, ktorá povedala, že to nemôže byť ťažká práca, lebo to robia aj bratia Česi. Veru tak, bratia Česi nerobia nič navyše. Ak by to bolo nepodstatné, už dávno by to bolo zavedené.
Vy jste mi ale vtipálek, Hrnku. Jen mi místo vašeho ostrovtipu předveďte, kde jsem tvrdil, že pomlčka byla pro Čechy nepodstatná? Já v příslušné pasáži odmítl vaše tvrzení, že „Československo vlastně nikdy nevzniklo a že název bez pomlčky byl zaveden až ústavou z roku 1920“. A také automatické spojování varianty názvu státu (Česko-Slovensko versus Československo) s formou státního zřízení (federace/autonomie versus unitární stát). Což jsou evidentní nesmysly. Co pak vy sám považuje za relevantní je skutečně nepodstatné, obzvlášť, když z logiky vašeho vyjádření pod Washingtonskou deklarací podepsaného M.R.Štefánika považujete za „českého chytráka“ a mírové smlouvy (vámi uvedené) název státu ani model spolužití Čechů a Slováků neřešily… aspoň že jste ten 28. říjen vzal na milost, když pro vás ústavy z roku 1918 a 1920 nejsou relevantní.
Kropáček, vtip a nezmysel je celá vaša existencia na tomto blogu. Len by ste mi pred tým, než s vami ukončím komunikáciu, mohli vysvetliť, prečo ten Beneš podpísal versaillské zmluvy s názvom štátu so spojovníkom, keď ako tvrdíte, všetko bolo ináč. Asi nebolo a podvodník Beneš si toho bol celkom isto vedomý. Ináč by to určite nedopustil. Ale čo už, kapitola je za nami. A ja mám Čechov celkom rád, keď sa miešajú do veci za Moravou. No a vy ako vojak by ste nemali komunikovať s nepriateľskou cudzinou, lebo ináč generálom nebudete.
Tradiční vzájemné komplimenty bychom už si mohli odpustit, co vy na to? Už to beztak není ani moc vtipné. Ale nezklamal jste… Jinak váš „oblíbenec“ Beneš v tomto směru nedělal nic jiného než Masaryk a Štefánik a podepisoval v letech 1918-1920 dokumenty obsahující jednu i druhou variantu názvu státu…
To je nejapná výhovorka. Beneš na radu posielal spisy systematicky s názovom bez spojovníka a z rady mu systematicky odpovedali so spojovníkom. Nuž a tesne pred podpisom saintgermainskej dohody zrazu aj on zaslal definitívne stanovisko so spojovníkom. Nie je to ešte dosledované prečo. Ale to len na okraj. Nemá zmysel debatovať, keď výsledkom nie je rozumná syntéza. A ako to vidím, nám to nehrozí.
P. Kropáček, Masařík zo seba svojho času vypotil: „Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.“ Československo bolo založené na klamstve čechoslovakizmu (čiže snahe o počeštenie slovenského národa), preto zaniklo. Keby vzniklo a udržiavalo sa ako Česko-Slovensko, čiže ako súštátie dvoch rovnoprávnych národov, bolo by možno pretrvalo dlhšie a nezostala by v nás tá pachuť zo „spolužitia“. Takáto je to jednoduchá pravda na pár riadkov a ani netreba o „rozpade“ písať stohy kníh! Sionista a slobodomurár Masařík bol hlavný ideológ čechoslovakizmu, preto nesie hlavnú zodpovednosť za ten paškvil, ktorého 100 rokov založenia si budú naši i vaši čvachoslováci pripomínať a slziť od dojatia (možno si aj cvrknú do gatí).
To není výmluva, to je fakt. Očekávám, že mi tedy náležitě vysvětlíte i „Československo“ (bez pomlčky) v Štefánikově korespondenci v roce 1919…
Paljo, pachuť, kterou cítíte, je způsobená žlučí, kterou tady grcáte. Už slovník, který jste použil, mě nenechává na pochybách od jaké žumpy ve vašem případě vítr vane… A buďte v klidu, nikdo vás 100. výročí Československa slavit nenutí.
Kropáček, oslavujte si tú lož, koľko chcete, jednoducho, nemôže prežiť niečo, čo je založené na idei jedného národa, pričom národy sú to v skutočnosti dva. Pachuť cítim práve z tohto čechoslováckeho smradu, ktorý výdatne vanie aj z vás… Grcajúci slovník tu už roky používate práve vy, vy pokrytec hrajúci sa na slušného človeka. Pre mňa za mňa sa tým čechoslovakizmom a oslavami aj zadrhnite, aj tak už žiadne Československo, ani Česko-Slovensko nikdy existovať nebude. Toť dostatočná satisfakcia pre mňa, to vaše sklamanie…
Dobrý den,
dle mého názoru je 28. říjen 1918 nejčernějším datem v našich dějinách. Vznik účelového paskvilu bez jakékoliv historické reminiscence, který byl jednou z významných příčin všech katastrof ve Střední Evropě 20. století a na piedestalu dodnes „Svatá trojice“ Mesiarik, Beneš a Štefánik. Samolibý stařík, hochštapler a zloděj, playboy v uniformě a jejich hračka, pokažená hračka – Hitler s jeho válkou, největší loupež a křivda na obyvatelstvu Čech, Moravy a Slezka, následná devastace pohraničních území a zpřetrnání tradičních vazeb, komunisté, trapné česko-slovenské křížení, to jsou jen hlavní průsery na triku těch slavných „zakladatelů, kteří populisticky využili mezinárodní situace a stádního reflexu „utlačovaného lidu“. Pro mne je celé to výročí jen noční můrou.
p. MAŤATKO,
doporučujem si prečítať: Róbert Letz a kolektív, Slovenské územie v historickom kontexte. Snáď sa Vám podarí zbaviť emócii a irónie.
Dobrý den Jano,
může se to zdát, ale v mém příspěvku není ironie ani trochu. Slovensku vlastní státnost přeji a Slovensko jako samostatný stát plně uznávám. Je jen škoda, že má pětasedmdesátileté zpoždění. Já na našem vzájemném slepenci žádná pozitiva nevidím. A pokud se nějaká objevila, byla stejně jen draze zaplacenou iluzí. Celé to bylo jen honění trika nějakých rádoby elit. Jen jsem zvědav jak dlouho ještě budou následky toho paskvilu doznívat, viz například angažmá náplavy a obrlotra Bureše v premiérské funkci ČR.
Nerozumiem načo sa sem tie švejky ako Křoupouček pchajú, keď už podľa nich nerozumejú po slovensky a ich priority sú už na západe. Spájať dva národy, ktoré si absolútne nerozumejú a všetko slovenské treba dabovať do pepíčtiny je sprostosť. Alebo je to len taká idiotská pepícka povýšenosť, však oni nebudú rozumieť jazyku národa ktorým vždy opovrhovali a chceli len zväčšiť svoje územie.